Lžu? Proč?!
(úvaha)

Proč člověk lže? Co je to vlastně lež? Snůška krutých pomluv či sebezapírající pocit? Lež úzce souvisí s láskou, nenávistí, zlobou a vlastně všemi pocity našeho vědomí i nevědomí. Lež pramení v samotném nitru sebe sama. Pramení ze špatnosti, hanebně učiněných skutků, prosebné touhy nedostat výprask či mluvní zadostiučinění. Ve své podstatě není lež nic jiného než snaha být lepším člověkem. Lepším člověkem pro své okolí, avšak se zhoršujícím se pocitem ve vlastním já...

Jak jednoduché je zalhat. Slastné minuty těsně po učiněném vyřknutí působí na náš organismus stejně blaženě, jako např. studená citrónová zmrzlina v letním horkém oparu. První závany klamného radostného pocitu se však brzy změní v srdcervoucí těžké chvíle. Co když pravda vypluje na povrch, co když jsem přece jen udělal chybu?... Proč jsem vlastně jednal tak jak jsem jednal?...

Něco uvnitř nás neustále nutí lhát. Je to strach. Strach, kvůli kterému se bojíme důsledků vlastních slov. Proto je ukládáme na co nejpozdější dobu. Strach se tím však prohlubuje stále více. Lžeme, předstíráme, skrýváme svou pravou tvář... Lež má i druhou, odvrácenou stranu mince. Může také sloužit k vychloubačnosti, ke snaze vytáhnout se před ostatními, vyniknout. A jaký důvod ke lži máme zde? Úplně tentýž. Strach. Strach nezůstat pozadu, nerozumět si se svými vrstevníky, nekřičet o pomoc...

Lež velmi úzce se strachem souvisí. Čím míň se lidé bojí, tím méně lžou. Je však možné v dnešní společnosti nebát se? Ne. Právě naopak. Lží neustále přibývá. Někteří tvrdí, že se svět stává lepším. Ale jak se může stávat lepším, když si lidé přestanou věřit? Jak si můžou věřit, když jeden druhému lže na potkání přímo do očí? Svět je zahlcen jednou velikánskou lží. Snažme se proto být především lepšími lidmi. Snažme se věřit v důvěru. Snažme se...

Tvrdí-li někdo, že nemá nikdy strach a tudíž nikdy nelže, lže. Lže totiž sám sobě...

(Dak)